Včera jsme přelétli z Přerova přes Rakousko, Itálii a Švýcarsko do Francie. Přistáli v Megève a nocujeme v Albertville.
Ráno jedeme natankovat k benzince ve městě. Jako vždy budíme pozornost když třemi vírníky pomalu projíždíme kolem udivených kolemjdoucích. Ale jako všude mávají a usmívají se.
Kolem nejvyšších hor je zataženo. Takže Mount Blanc nám dnes zůstane ukryt. Ale ten nebyl cílem naší cesty. Chceme si přistát na některý z asfaltových altiportů. Mě lákalo přistání na prudkém travnatém St Roch Mayeres. Tim, že je panorama Mount Blanku v mracích ztrácí toto letiště své kouzlo. Místo toho se letíme podívat ( fakt ne přistát ) na Glacier Du Tacul. Tady jsme zapadli a pěšky šlapali zpátky dolů do Chamonix před par lety. Za tu dobu ledovec zase ustoupil a tam, kde jsme se brodili sněhem je dnes jen kamení. Ale hezká vzpomínka.
Dále tradiční Courchevel LFLJ -ikona mezi francouzskými altiporty. Bohužel tu staví nový hotel a vedle přistávací dráhy jsou jeřáby. Takže zavřeno. Nevadí. Kousek odsud je Meribel LFKX. Přistáváme a dáme si tu malou pauzičku.
Pro mě je totiž cílem tohoto výletu letiště L’alpe D’huez (LFHU). Chci si vyjet stoupák z údolí na vrchol známý z Tour de France. Je to 14,5 kilometrů dlouhé stoupání s převýšením 1112 metrů a průměrným sklonem více než 7%.
Díval jsem se na půjčovny elektrokol (normální kolo by bylo pro nás netrénované piloty asi zabiják), ale nakonec jsme zvolili elektrické jednokolky Inmotion. Já mam novou V11Y. Tu jsem před dvěma týdny prověřil výjezdem na Lysou horu a to je taky pěkný 16 km dlouhý hang. Maťo má V8. Její výkon nás tedy bude limitovat.
Parádní sjezd a výjezd. Nakonec to vyšlo úplně přesně a i V8 tento svah zvládla.
Ale odpoledne se blíží fronta a déšť, tak se necháme mistrálem pohánět směrem na jih. Vítr místy až 90 km/h nám pomáhá přes hory na letiště Fayence LFMF. Vůbec se nedivím, že nikdo v žádném malém letadle tady ted na SafeSky není. Kosta bydlí v hezkém domě v Antibes na pobřeží mezi Cannes a Nice. A paní domácí nás pozvala na večeři k nim.
V neděli ráno se vydáváme na jednokolkách na kafe do nedalekého Cannes. Vyjíždíme brzy, abychom stihli svítání na pobřeží a první kávičku a croissant v právě otevřené kavárně na nábřeží v tomto festivaly známém městě. Projedeme si i staré město a poté už potkáváme na uzavřené pobřežími silnici spoustu cyklistů a běžců. Parádní nápad od místních radních. Policie na nedělní ráno uzavře zhruba pětikilometrový úsek pobřežní komunikace a ta složí právě jenom pro tyto aktivity.
My ale po poledni už zase startujeme. Přiletíme si azurové pobřeží a pokračujeme kilem Benátek ah do nám známého Caorle. Odsud už brzy ráno zamíříme domů.
Za tři dny jsme nalétali zhruba 2500 km, užili si nádherné výhledy a už plánujeme další společné výlety.
A co vy? Pojďte létat s námi …
