Výlet pro začátečníky už tradičně každý rok směřujeme na Slovensko a do Maďarska. Důvodů je hned několik. Na Slovensku se bez problémů domluvíme a Maďarsko už přece jen působí trochu jako opravdová cizina – zvlášť díky naprosto exotickému jazyku. Pro nováčky je taková cesta ideální příležitostí, jak si v praxi vyzkoušet létání ve formaci, komunikaci na společné frekvenci i společné starty a přistání v jedné linii. Navíc létáme v menším počtu, takže nároky na jejich zkušenosti nejsou tak vysoké.
Letos nám mimořádně přálo počasí. Když jsme se 30. července sešli v Přerově, nic nám nebránilo okamžitě odstartovat. S letovým plánem přes žilinské letiště jsme zamířili k Vysokým Tatrám. Překvapivě nebyl v CTR Vysokých Tater téměř žádný provoz, takže nás řídící mohla pustit napříč celým řízeným okrskem ve velké výšce. Let kolem Tater byl nádherný a opravdu jsme si ho užili.
Následné přistání ve Spišské Nové Vsi proběhlo bez komplikací, i když nás nechali chvilku čekat kvůli paravýsadkům. Po natankování našich strojů jsme doplnili trochu energie i sami sobě a po krátké pauze znovu odstartovali. Pokračovali jsme směrem ke Spišskému hradu a dále na Svidník.
Za Svidníkem jsme přeletěli Dukelský průsmyk, kde jsme ze vzduchu „ulovili“ nebývalé množství tanků, několik děl i letadlo na zemi. Přes Velkou a Malou Domašu, kolem několika hradů, jsme pak zamířili do Stredy nad Bodrogom.
Tam už čekala Valerie, majitelka místního penzionu Zlatá Putňa, která nás odvezla na ubytování. Její syn Erik nám později ve sklepě dopřál ochutnávku nádherného tokajského vína, která pořádně prověřila naše chuťové pohárky. Po výborné večeři jsme ještě chvíli poseděli a povídali si ve společenské místnosti, ale po tak bohatém dni už většina z nás ráda zamířila spát.
Na pátek bylo hlášeno velké vedro, a proto jsme další část výletu nasměrovali do Hajdúszoboszló nedaleko Debrecínu. Nacházejí se tam jedny z největších termálních lázní v Evropě a právě tam jsme strávili velmi příjemný den.
Tentokrát s námi na volném místě letěla i Valerie. Bylo to milé zpestření, protože k ní jezdíme už několik let, ale kvůli množství práce se k nám dosud nikdy nepřidala. Tentokrát si čas udělala a výlet si užila s námi.
Zpáteční let probíhal už při zapadajícím slunci. Nebyl dlouhý, měl přibližně sto kilometrů, ale právě díky večerní atmosféře patřil k velmi příjemným částem celé cesty. Po přistání nás opět čekala výborná večeře a začali jsme se těšit na další den.
Další tankování jsem domluvil v blízkých Bidovcích, kde nám znovu (díky, Oto) poskytli palivo pro naše stroje. Odtud jsme mohli pokračovat do Egeru. Původní plán počítal s prohlídkou místního hradu a města, ale počasí nás znovu přimělo program trochu změnit a skončili jsme jako předchozí den u vody.
Později odpoledne, kdy už horko polevilo, jsme přes město vyrazili za ubytováním. Turistů bylo opravdu hodně, takže sehnat místo alespoň na pivo nebylo nijak jednoduché. Nicméně se podařilo a den byl úspěšně završen krátkým posezením v Údolí krásných panen.
Ráno jsme se znovu vydali na letiště k našim strojům a jediným skokem překonali vzdálenost zpět na Slovensko. Tam se od nás oddělili východoslovenští kolegové a my ostatní jsme pokračovali směrem na Moravu.
Část posádek ještě dotankovala v Luhačovicích, někteří tam zůstali, ostatní pokračovali dál na svá domovská letiště. Všichni jsme dorazili včas, bez bouřek, za slunečného počasí, a hlavně v pořádku. Postupně se každý ozval ze svého domovského letiště, takže bylo jasné, že další společný výlet máme úspěšně za sebou.
Tak přátelé, zase příště. A pokud všechno vyjde podle plánu, v září nás čeká Itálie.
