Jak na nový rok……
Tak tedy si ten Cavalon zákazník ve Španělsku koupil.
No a mě připadne milá povinnost mu jej doručit. Plánovaný odlet ihned na Nový rok tedy 1.1.2026. Jako pilotku si opět beru sebou dceru Zuzku a brzy po ránu vyrážíme. Je mi jasné, že tento den to nebude jednoduché s tankováním ani jinými službami. Zkoušel jsem před Silvestrem obvolat a napsat maily kvůli přistání a doplnění paliva na několik letišť, ale většinou jsem nepochodil. Nevadí. Mame skládací kanystry a taxi nás určitě vezme na benzinku natankovat. Alespoň to nebude nuda.
Nádherná zasněžená krajina, pokoj a klid. Na cestách minimum aut a ve vzduchu nikdo. Sice nám fouká 30-50 km/h proti, ale vlastně nikam nespěcháme a cesta nás společně baví. Dostali jsme na cestu bezva svačinku, takže ani hlady a žízni nijak nestrádáme. Cestou pozdravujeme a máváme hned několika známým, ale na zastávku to zase není.
První zastavení je v Německu na letišti Muehldorf. Neodepsali mi na mail ale při přeletu hranic mi služba na věži bere telefon a potvrzuje provoz. Paráda. Protože včera a v noci sněžilo a některá letiště mají dráhy pod sněhem. Tady kousek severněji sněhová pokrývka končí a na webkameře jsem viděl suchou runway.
Natankovaní po špunty s vyrážíme směr Francie. Další letiště je LFSM Montbeliard kousek od Basileje. Při příletu se hlásíme anglicky a odpovídá nám letadlo na okruhu po větru stejné dráhy jako my přilétáme na dlouhé finále. Jaké překvapení pro oba, když těsně před naším dotekem na dráhu vidíme toto letadlo na finále proti nám. Naštěstí udělá go around a potom přistává. Překvapením pro mě je, že se přichází omluvit. Hlásil opačnou dráhu. Dáme se do řeči ( anglicky
) a nakonec mě Alex půjčuje další kanystry a než nám přijede taxi na hotel, zajede se mnou na benzinku a pomůže mi natankovat zase do plných. Pumpa na letišti totiž mění dodavatele a je do 10.1. mimo provoz. Tak jsme nachystaní na zítra a můžeme na parádní večeři a sklenku vína do hezkého a vánočně vyzdobeného centra města Montbeliard. Taxikář nám radí parádní restauraci a už mám pusu plnou slin. Smůla. Prvního je všude zavřeno. Prošli jsme celé centrum a viděli minimálně 6 hezkých zavřených restaurací. Končíme tedy ve fastfoodu na burger a colu. A to jsme se cestou kolem tomuto podniku vysmívali. Už to víckrát neudělám. Hlad je totiž nejlepší kuchař a do mě ta kombinace padla jako Němci do krytu.
No ale už hajdy na kutě, protože zítra tu má ráno sněžit a my se potřebujeme posunout alespoň o 100 km, kde už by mělo být sluníčko. Uber za 25 eur nás ráno nevyzvedl. Prý je velká poptávka tak zkuste jiný způsob dopravy. Vlastně to víme. Jezdi tu jeden borec v černé nové Tesla S a ten bud ráno déle spal, nebo měl jiny kšeft. Takže jsme jeli busem za 2 eur a kousek se prošli. Protože jsme měli ze včera natankováno, ihned jsme i přes houstnoucí sněžení a silný vítr vystartovali a opravdu stačilo popoletnout dvacet minut a už nám zase svítí sluníčko na cestu.
Už včera, když jsme letěli kolem Innsbrucku jsem chtěl přistát, půjčit si lyže a zalyžovat si na kopcích nad městem. No a dnes máme míň než půl hodiny vzdálený od naši trasy Altiport Courchevel. Dívám se na webkameru a mají suchou dráhu. Mam chuť udělat si zajížďku a půjčit si lyže a strávit den parádní lyžovačkou. Škoda, že mě to nenapadlo doma. Nemám žádné použitelné oblečení, ale byla by to paráda. Tak příště se na to podívám víc z nadhledu.
Pokračujeme tedy teď už skoro bez protivětru směrem na jih Francie. Tankovací zastávku plánujeme na letišti LFCM Millar Lauzac. Nikdo tu není, benzin tu je. Paráda. Ale nemáme Total kartu a ostatní platební karty to prostě nebere. Nevadí, máme ještě benzin na hodinu tak pokračujeme dále. Ale po vyklesání pod kopce je část údolí zalitá mlhou. My ještě dobře vidíme a míříme na LFIF Saint Affrique Belmont. Toto letiště je ale v části, kde je mlha až na zem. Zázračně však končí právě v půlce dráhy a my už bezpečně přistáváme a rolujeme k hangáru. Je tu pilot, který leští hezkou VL3, mluví jen francouzsky ale potřebu tankování pochopí a volá nám na pomoc majitele zdejších vírníků, instruktora Rollanda. Ten nás provede hangárem, ukáže nám jeho stroje a také zajímavost vojenský projekt. Je to vlastně docela bizarní tříkolka k padáku, která se řídí kniplem. Také nás zve na květnové závody, které tu pořádá. Parádní pit stop a zase nový známý. Odmítáme pozvání na jídlo a raději kvůli času pokračujeme směr Barcelona. Chci si proletět nad Montserratem. Jsou to zubaté věže a klášter vše kousek od letiště LEIG Igualada Òdena kam dnes míříme za Oscarem. Stíháme to krásně a večer jdeme konečně do parádní restaurace na výbornou večeři a výborné červené víno.
Druhý den máme letět do Madridu předat virnik novým majitelům. No a protože se večer budeme rychlovlakem vracet z Madridu do Barcelony, plánuji zajít na fotbal. Hraje se městské derby kdy RCD Espanyol hostí rivala z FC. Už jsem si jednou ( cestou do Kataru na MS ve fotbale) koupil drahý lístek a zápas nestihl. Zkusím tuto blbost zopakovat a kupuji na vyprodaný stadion pro 40.000 diváků jediné volné a šíleně drahé lístky do skyboxu. To je sice malý stadion proti sídlu FC tedy známému Camp Nou s kapacitou 100.000 fanoušků. Ale proti našemu zlínskému stánku tohoto sportu přece jen posun o kousek výše.
No a už se začínám pomalu potit. Ráno je na letišti odletu hlášená mlha a cestou kolem Zaragozy mlha celý den. Tak zkusím své štěstí na počasí. Hurá, funguje to. Odlétáme a mlha začíná až za městem. A protože letíme zprvu po kopečkách, zalévá pouze údolí. Vpravo od naší plánované trasy kolem Zaragozy je mlha, kam až oko dohlédne. My ale máme štěstí a za tři hodiny už přistáváme na letišti LERM Rabledillo di Mohernamdo ( to si nikdy nezapamatuji) severně od Madridu. Javier je dvacet roků instruktor a létá dlouho i vírníky. Doposud pouze tandemové verze tedy pilot uprostřed stroje. Takže si s nim udělám pár koleček a pak už to vodí moc hezky a nás jeho parťák Jarme veze hodinu do Madridu na vlak. Ten jede rychlostí 300 km/ h a jsme zpátky v Barceloně o něco rychleji, než my virnikem ( rychlosti 150-160 protože tento stroj má pevnou vrtuli a motor 115 koní). A už vím,že zápas v pohodě stíháme. Zatím co jsem si létal, Zuzka si udělala 30 km procházku po stezce kolem pobřeží. Svého psa sebou neměla, ale cestou jich desítky potkala.
Hotel jsem zvolil podle Markovi maratonské taktiky. On vždy objednal hotel přímo u cíle, takže se člověk po uběhnutí tratě jenom vypotácel do schodů. Já volím jeden ani ne 500 metrů od stadionu. Výborná taktika. Dav nás unáší směrem ke stadionu sám.
Zápas byl fakt zážitek. Atmosféra parádní, občerstvení také. Vyhrálo FC, ale borci se střídavě váleli na zemi. To mě na fotbale trochu štve. Zkoušel jsem chvíli fandit a jelikož neznám místní hesla, používal jsem naše. Ševci do toho bylo ok. Dáme góla ve čtyřech už trochu postrádalo logiku. Je vidět, že chodím spíš na hokej.
Večer se výhoda domácího ubytování projevila a den byl dlouhý a my jsme před půlnocí pěkně v postýlce.
V neděli si dáme procházku Barcelonou a už nás aerolinky vezou domů.
No řeknete, není to skvělý začátek roku. A co vy? Kdy začnete létat s námi?
