Na lyže do Courchevel vírníkem Cavalon

Míša bude mít narozeniny. A poslední dva roky jsme nebyli skoro vůbec na lyžích. Co si tak na konec sezóny udělat parádní panský výlet na hory? V hlavě mám jedno z fantastických lyžování ve Francii v Les 3 vallées. Tedy třech udolích. Největší lyžařské středisko v Evropě, kde je opravdu možnost lyžovat od Courchevelu, přes Méribel, Les Menuires až po Val Thorens. 600 kilometrů sjezdovek. Naposledy jsem tu v zimě byl v roce 2006, lyžoval a létal po okolí s padákem a paramotorem. Loni jsme tu natáčeli horské létání s vírníky a francouzské altiporty. Sezóna končí 20. dubna, tak to ještě krásně stihneme.

Vybírám tři dny luxusního lyžařského počasí a riskuji přelet z Česka v neděli, kdy má ještě pršet a v Alpách sněžit. Místo přímo, vydáváme se tedy oklikou přes Německo a rakouské Alpy. Windy funguje a kromě jednoho zalétnutí cesta docela ubíhá. To jsme pět minut od Itálie v posledním rakouském údolí a chybí nám pět minut za poslední vrchol a už bychom klesali dolů Dolomity. Ale mraky na vrcholu kopce nás otáčejí a my musíme přes CTR Innsbrucku a potom přes Brenner. No ale už jsme konečně v prosluněné Itálii. Dalším oříškem bude přeskočit hraniční pohoří do Francie. Nízké mraky nad vrcholky Julských Alp nás tlačí stále na jih, až přelétáme na letiště v Gapu. Tady už znám kód na bráně pro výjezd ven na benzinku. Tankujeme konečně jednou za automobilové ceny (avgas na letišťích už stojí přes 3 Eura za litr) a za necelou hodinku už přistáváme na letišti LFLJ v Courchevel. Tady jezdí po dráze tři velké potvory s radlicemi a odklízejí novou nadílku sněhu. Jeden je v půlce dráhy a řídící mě v klidu pouští přistávat s upozorněním na pohyb po dráze. Schováváme vírník do hangáru a taxi nás veze do hotelu s půjčovnou lyží. Boty máme svoje, ale lyže se nám nevlezly. Užíváme si lyžování. Ráno na vrůbečky a odpoledne, kdy už sníh díky teplému jarnímu počasí měkne, řádíme ve snowparku. Další den dáme přejezd přes všechny tři údolí. Ještě Míšu stíhám, ale na příště už budu muset tajně potrénovat mimo pořadí. Téměř 100 kilometrů za den a večer už mě bolí trochu nožičky.

Tak jsme si tedy lyžování před koncem sezóny parádně užili a příště vymyslíme nějakou malou společenskou lyžařsko alpskou akcičku pro několik posádek.

Přidáte se?

Podpořte nás sdílením!

Facebook
Twitter
LinkedIn